drejprrrt

Staročeské krt. Všeslovanské. - Polské kret, ruské крот, srbochorvatské kṝt. Praslovanské *krъtь nejspíš souvisí s litevským kertùs, kertùkas, kirstùkas 'rejsek' a vychází z indoevropského *(s)ker-t- 'řezat, dlabat apod.' (srovnej praslovanské *čersti 'sekat, dělat rýhy', viz črta) tedy 'zvíře, které ryje v zemi', stejný základ je asi i v litevském kùrmis 'krtek'

etymolg

Hornolužické wuheń, slovinské vígenj, srbochorvatské vìganj. Praslovanské *vygn'ь 'kovářské ohniště' není etymologicky zcela jasné. Obvykle se předpokládá souvislost s praslovanským *ogn'ь (oheň); východiskem může být indoevropské *ūgnjo- odvozené od *ugni-, jež je doloženo v litevském ugnìs, lotyšském uguns 'oheň'

etymologie

Všeslovanské. - polské dziąsło, ruské десна, srbochorv. dêsna. Praslovanské *dęsno, *dęsna (případně *dęslo) je odvozeno příponou -sno/-sna od *dent-, jež souvisí s litevským dantìs, gótským tunþus (z něhož německé Zahn, anglické tooth), latinským dēns, starořeckým odṓn, sanskrtským dán, vše ve významu 'zub' z indoevropského *(e)dent-, *(e)dont- téhož významu, jež se spojuje s kořenem *ed- 'jíst' (srovnej chetitské adant- 'jedoucí'). Původní význam by tedy byl 'zubní maso', srovn. německé Zahnfleisch, slovinské dialektové zobina téhož významu.

etymologie

Staročeské bázn. Praslovanské bojaznь je odvozeno od *bojati (sę) příponou znь (dále viz bát se).

etymologie

Staročeské lázn, lázna, lázně, polské łaźnia, staroruské лазня, v jihoslovanštinách chybí. Praslovanské *lazьn'a se obvykle spojuje se slovesem *laziti (srovnej české nářeční lozit, lazit, jinak viz lézt), což se vysvětluje buď jako zařízení, do kterého se leze (primitivní parní lázeň byla zřejmě v zemljance), případně 'zařízení, po němž se leze (do vody)', srovnej význam v ruském dialektovém 'stupeň žebříku, stupátko'.

etymologie

Staročeské žiezě vedle žiezn, žiezen, žiezeň (asi pod vlivem žizn, žizen, žizeň 'život, hojnost, osvěžení'). Polské żądza 'žádostivost, touha', ruské жажда (žážda) 'žízeň' (z círekevní slovanštiny, jinak staroruské žaža), srbochorvatské žêđa, staroslověnské žęžda. Praslovanské *žęďa, vlastně 'touha, chtivost (pít)', je odvozeno od *žędati (viz žádat).